A PROČ NEJÍŠ CUKR?

No tak dobře, tak já Vám to tedy povim, proč jsem přestala ten cukr jíst. Tak se hezky usaďte, udělejte si čaj a čtěte. 

Nejsem žádný odborník, nejsem výživový poradce a ani se za nikoho takovýho, i když se o výživu hodně zajímám, nepovažuji. Jsem holka, co se dlouhou dobu trápila se svou váhou, nesnesitelnýma chutěma, problémama s pletí a tak nějak došla k tomu, jaké jídlo jejímu tělu nedělá a jaké dělá dobře.

Po dokončení střední školy jsem přestala závodně tancovat, protože na to bohužel už nebylo tolik času a bohužel s tím, jak jsem přestala tolik času trávit v tělocvičně, jsem si uvědomila, po tom, co jsem přibrala několik kilo navíc (cca o 2 - 3 konfekční velikosti - všechno měřim na konfekční velikost a nevážim se, mám z váhy trauma), že budu muset změnit životní styl. Šla jsem k výživové poradkyni, která nastartovala mou lásku k zdravějšímu životnímu stylu a i když mi to opravdu pomohlo a začala jsem díky ní hubnout, nebylo to stabilní. Stále jsem měla obrovské chutě na sladké a přesto, že jsem dodržovala jídelníček "všeho s mírou" váha mi lítala nahoru a dolu podle toho, kdy jsem měla takové ty nezvladatelné chutě na sladké. Hodně se na tom podílelo i to, co jsem v té době považovala za zdravé.

Je tomu asi dva roky, kdy jsem začala uvažovat nad tím, že zkusim najet na "paleo" dietu. Tou dobou jsem byla na kurzu němčiny v Berlíně a ono se prostě dobře začíná, když si člověk může nastavit režim, pokud na něj doma nekoukaj dobroty. V Berlíně jsem na nějaké sladké a dobroty kašlala, nekupovala si je a tím mě pak nedráždily, když jsem zrovna měla chutě. Nakupovala jsem tam především na trzích čerstvou zeleninu a kupovala si kvalitní maso, vajíčka, uzeniny. Za ten měsíc jsem zhubla tak, že to na mě bylo vidět na první pohled a já z toho měla obrovskou radost a cítila jsem se neskutečně dobře. Jediné, co mi chybělo, byly mléčné výrobky, které jsem podle paleo diety, kterou jsem si nasadila, nesměla. 

V této dietě jsem se držela asi dva měsíce, poté jsem ale začala postupně jíst brambory a ono když si člověk řekne "Tak si dám brambory, se nic nestane, když budu jíst brambory.", tak on stejně za  chvíli začne nastolovat ten předešlý jídelníček, protože si tuhle větu řekne s každym dalšim jídlem. To bylo špatně a váha šla nahoru. Ne nijak dramaticky, ale šla. Snažila jsem se zase jíst stylem "všeho s mírou", ale ono už to na mě nefungovalo. Nechci to odsuzovat, pokud někdo začíná se zdravým životním stylem, je to báječnej začátek, protože se naučíte jíst lépe, ale musíte si to umět ohlídat a prostě si pak nepřidávat víc rýže atd. Necpat se rádoby zdravejma sušenkama s čokoládou, protože maj na sobě napsáno "fitness" nebo všechno sladit sirupama, protože se přece prodávaj v oddělení se zdravejma dobrotama v supermarketu. V takové chvíli totiž máte pocit, že když uděláte "přece ze špaldový/celozrnný mouky koláč", který osladíte 6 banány a javorovym sirupem, jak jíte něco naprosto báječnýho a zdravýho a začnete se tim přejídat, ale to prostě a jednoduše zdravý neni, protože výživová hodnota toho výtvoru je nulová.

Přestože jsem už věděla, co je a co není dobře (plus mínus), nebyla jsem schopná se donutit jíst lépe. S každym kouskem koláče jsem si říkala "tak pro jednou se svět nezblázní", to samé těstoviny, brambory, cukrovinky a pizzy. Nebylo to nijak časté, ale jedla jsem to a pak měla třeba celý den šílené chutě a snažila se je ovládnout. 

Na začátku července 2017 jsem viděla rozhovor s Janinou Černou z blogu Cukrfree. Janu jsem sledovala už nějakej ten pátek, nikdy jsem se ale nezačetla do jejího příběhu, jak došla k "bezcukrovýmu životnímu stylu" a co jí k tomu vedlo. Moc mě to zaujalo a během týdne, kdy jsem se měla začít učit na státnice (ať žije prokrastinace), jsem viděla snad všechny filmy, který existují o závislosti našeho těla na cukru. Začalo mi to dávat smysl v tom, co jsem měla vyzkoušené, že mi dělá a nedělá dobře a protože Martin v té době začal najíždět na letní detox, řekla jsem si, že zkusím vynechat cukr. A jen bych ráda zmínila, že to v tuhle chvíli pro mě přestalo být jen o tom, že chci shodit nějaké to kilo, ale tak nějak jsem to začala dělat hlavně pro moje tělo, aby bylo zdravější a pleť krásnější.

Myslela jsem, že to bude hrozný, ale nebylo. Každý může mít různé reakce, bolesti hlavy, únava atd. Já neměla nic z toho. Možná to bylo i díky tomu, že už před tím jsem tolik toho cukru nejedla, možná to bylo tím, že jsem věděla, že potřebuju být vpohodě, abych se stihla naučit na státnice a tělo nemělo čas protestovat. Někdo by možná myslel, že to neni ten nejlepší čas začít vynechávat cukr, pro mě to byl ten nejlepší. Potřebovala jsem mít nějaký režím, abych si učení rozvrhla a tohle mi k tomu opravdu pomohlo. Cítila jsem se skvěle, nebyla jsem unavená ....ba naopak, měla jsem plno energie. 

Cukr nejím od 17. července 2017, tzn. teď tomu je asi 4 měsíce a je mi vážně dobře. Zhubla jsem, zlepšila se mi pleť i vlasy. Nemám nezvladatelné chutě na sladké, nebo spíš nemám na sladké chuť ani v nejmenším. Že je něco sladké pociťuju u něčeho, u čeho mi ostatní řeknou, že to sladké neni. Je mi jednoduše skvěle a tenhle životní styl bych doporučila nejen každému, kdo měl stejné problémy jako já, ale každému, kdo se o své tělo alespoň trochu zajímá a neni mu lhostejné, co svému tělu dává. Když už cukr nechcete vynechat úplně, alespoň ho snižte a zajímejte se o to, co jaký produkt obsahuje.

A pro ty, co o tomto životním stylu nikdy neslyšeli a nemají představu o tom co nejím:

1. samozřejmě nejím věci, ve kterých na první pohled vidíte, že je cukr - dorty, bonbony, čokolády

2. nesladím sirupama = žádnýma, protože v nich je taky cukr, i když jsou v oddělení zdravého životního stylu + nesladím ani medem

3. nejím žádné rádoby "fitness" granoly, sušenky a bůh ví co všechno

4. jím ovoce s nízkým obsahem cukru - hlavně lesní ovoce, někdy třeba vyjímečně zelená jablka nebo hrušky a opravdu vyjímečně třeba i jiné ovoce (banán)

5. nepiju ovocné šťávy 

6. kontroluji na výrobcích (např. uzeniny), jestli se do nich čistou náhodou (bohužel to neni náhoda ale spíš pravidlo) nedostal cukr a nejím zprocesované produkty

7. nejím pšenici, těstoviny, rýži ani klasické brambory (hlavně protože se jimi sama jsem schopná začít přejídat a mám tendenci rychle přibírat)

Snad jsem Vás úplně nevyšťavila tak dlouhým článkem, ale ono to kratší napsat nešlo. Doufám, že jsem někoho inspirovala a doufám, že se po tomhle "hejtu" na cukr ještě na můj blog někdy vrátíte. 

Mějte se krásně, Vaše Domi